Také už jste si toho při procházkách ulicemi všimli? Míjíte stylový či prostě jen dobře udržovaný dům s hezkou zahradou. Všechno je, jak má být, ale přesto tu něco nesedí. A pak vás to udeří do očí. Plot. Většinou to funguje tak, že majitel postaví nebo opraví objekt, zkultivuje pozemek a kolem pak dlouho přetrvává jakési provizorium. A když už se vlastník konečně rozhoupe nahradit dočasné ohrazení něčím stálým, není výjimkou, že to dopadá všelijak.
Plot je stavba, která má opticky vytýčit pozemek a fyzicky zamezit pohybu. Nezvaným dovnitř a nerozumným ven. Pokud oplocení nepřesahuje výšku dvou metrů a nehraničí s veřejným prostranstvím, můžete ho postavit, aniž byste jeho stavbu museli ohlašovat stavebnímu úřadu. O souhlas s výstavbou oplocení nemusíte v tomto případě žádat dokonce ani souseda. Kdysi platilo pravidlo, že se musíte postarat o plot po pravé straně svého pozemku při pohledu z komunikace. Dnes vše záleží na sousedské dohodě a majitelé sousedících pozemků by se měli o náklady na oplocení podělit.
Na stavbu, umístění a podobu oplocení myslí stavební zákon. To je jedna věc, jakkoli klíčová. Ploty však lze charakterizovat z mnoha hledisek, i z toho čistě subjektivního estetického. Pro někoho možná nepodstatného, pro jiné naopak naprosto zásadního. A tak se dnes při tomto pohledu na věc můžeme vedle vkusných plotů setkat i s ploty působícími přehnaně okázale, lacině, předimenzovaně, neudržovaně, komicky či prostě nepatřičně. Plot o nás cosi vypovídá. O našem vkusu, o našem vztahu k lidem a ke světu, o našich obavách či o schopnostech dotahovat věci do konce.
Při výběru plotu je důležité zvolit odpovídající materiál. A to nejenom s ohledem na jeho odolnost v daném prostředí, ale právě i na estetickou případnost, která by měla korespondovat s charakterem místa a stavby. U staré zachovalé roubenky na kraji lesa působí mramorové sloupky s hlavicemi ve tvaru řvoucích lvů zvláštně. Je to podobná zoufalost jako nápad vytýčit pozemek kolem funkcionalistické vily drátěným pletivem s barevnými koulemi na tyčkách.
Nejběžnější u nás je oplocení z pletiva
Pokud se podíváme na výběr materiálu oplocení a nebudeme přitom brát v potaz přirozenou přírodní rozhradu (meze, keře, strouhy, potoky, stromořadí, pěšiny…), můžeme volit z neobyčejně bohaté nabídky. Zjednodušeně řečeno, neexistuje pozemek či objekt, k němuž by dnes nebylo možné vybírat z několika typů funkčně i esteticky odpovídajícího ohrazení. A to jak ke spokojenosti své, tak sousedů, obce či náhodných kolemjdoucích.
Pokud preferujete přírodní vzhled oplocení, nabízí se živé ploty, které lze považovat za jedny z nejpřirozeněji působících. Jejich předností je možnost využít kombinaci různých dřevin a jejich tvarování. Živý plot je také účinným filtrem hluku a prachu, a navíc může působit i jako zástěna proti větru. Nevýhodou živého plotu je, že po jeho vysazení musíte dlouho čekat, než dosáhne kýžené podoby, a bude vás to stát hodně námahy. Problém může být i to, že tento typ plotu nezabrání pohybu drobných živočichů ze zahrady a do ní.
Nejrozšířenějším typem plotů u nás je pletivový. Je relativně odolný, levný, snadno dostupný, dobře se s ním manipuluje a snadno se instaluje. Pro někoho je vysoce pozitivní i jeho vysoká průhlednost, pro jiné to může být naopak důvod, proč si jej nepořídí. Ploty z pletiva jsou k dostání v nejrůznějších variantách od ochranného, okrasného, či dokonce lesnického pletiva, které se klasicky napínají až po panelové oplocení ze svařovaných drátů, které dokáže nabídnout i jakýsi nepatrný estetický bonus.
Ručně kované ploty působí důstojně
V případě kovových plotů se nejčastěji jedná o sériově vyráběné hliníkové dílce, díky čemuž jsou tyto ploty cenově dostupné. Vzhledem k povrchu ošetřenému žárovým zinkováním proti korozi mají dlouhou životnost, a to i při absenci pravidelné údržby. Nabídka kovových plotů je velmi široká od jednoduchých dílců s pravidelnými oky až po luxusně působící oplocení, které si na první pohled nezadá s nákladnějším ručně kovaným.
Kované ploty vypadají exkluzivně, především pak v kontextu odpovídajících sídel. Jedná se většinou o důstojně působící a zároveň i bytelné oplocení s mimořádně dlouhou životností. Většinou jde o originální ruční práci, čemuž odpovídá i cena. Kované ploty neztrácejí na své kvalitě ani postupně získávanou patinou, spíše naopak. Důstojnost dodává kovaným plotům i jejich větší průhlednost, díky čemuž lépe vyniknou jednotlivé prvky jak oplocení, tak i toho, co se nachází za ním.
Na opačném konci pomyslné škály nákladů a dech beroucí okázalosti se nacházejí ploty z plastových planěk. Jejich jedinou předností se vedle nízké ceny může jevit odolnost vůči působení klimatu, ale i ta je relativní, především v případě planěk z recyklovaného plastu. Plastové ploty mohou působit lacině zřejmě na jakémkoli pozemku.
Podstatně lépe ze srovnání vycházejí ploty z WPC, což je kompozitní směs dřevní moučky a polymeru. Je-li tato směs kvalitní, ploty mají dlouhou životnost a působí o poznání hodnotněji než ty čistě plastové. Jejich velkou výhodou, díky které nabývají na popularitě, je, že jsou bezúdržbové. A pokud zvolíte stejného dodavatele dřevoplastové terasy i plotu, lze oba tyto prvky exteriéru vzájemně velmi dobře sladit.
Skvělé zídky z přiznaného betonu
Dřevo. Klasika všech klasik. Snadno dostupné, jednoduše opracovatelné, krásné. Mimo podnikatelské baroko snad neexistuje typ objektu, který by, je-li oplocen vkusně pojatým dřevěným plotem, nezískal na působivosti. Snad jedinou zásadní nevýhodou plotů z běžně dostupných dřevin tuzemské provenience je jejich náročnost na údržbu, která tak původně levné oplocení výrazným způsobem prodražuje.
Za podobně tradiční materiál, jako je dřevo, lze dnes v případě oplocení považovat i beton. A to nejenom v případě betonových sloupků. Množství betonových plotů je vlastně vyzděných, ale i ploty z betonových prefabrikátů, či přímo z přiznaného betonu mohou působit skvěle. Obzvláště v případě neprůhledného betonového oplocení (ale i u plných dřevěných plotů) platí, že je třeba dobře zvážit výšku oplocení. Někteří lidé si svého soukromí cení zřejmě natolik, že jsou schopni obehnat svůj pozemek o výměře pár set metrů čtverečních čímsi, co může připomínat Berlínskou zeď.
Zajímavou variantou oplocení pozemku, i když stavebně velmi náročnou, jsou zdi z kamene. A nemusí jít zrovna o zídku z nasucho naskládaných kamenů. Stavba kamenné zdi kolem domu vyžaduje kromě odpovídajícího materiálu i dostatek technického umu a trpělivosti. Moderním řešením jsou gabiony, tedy ocelové konstrukce vysypávané kamením. Jejich výhodou je relativně snadná instalace bez nutnosti zdlouhavé přípravy podloží, nevýhodou pak poměrně vysoká cena.